Geneze řasinek a mikrovilů nosního epitelu potkanů během prenatálního vývoje. I. Čichový epitel, kvalitativní studie | Journal of Cell Science
Shrnutí
plodů Potkanů z intra-děložní dní E13 přes E22 (den před porodem) a dospělých byly použity pro kvalitativní elektron-mikroskopické zkoumání vývoje řasinkami/microvillous povrchu čichového epitelu. U E13 a většiny embryí E14 není epiteliální povrch dosud charakteristicky čichový. Profily apikálních buněk vykazují primární řasinky. Ty mohou vzniknout na epiteliálním povrchu nebo pod ním. Od E14 dále získává epiteliální povrch čichové vlastnosti. Dendritické zakončení čichových receptorových buněk lze nalézt uprostřed mikrovilózních profilů podpůrných buněk. Každý typ buňky může nést primární řasinky. Od E16 dále receptorové buňky klíčí více čichových řasinek, ale buňky s primární řasinkou se nacházejí během prenatálního vývoje. Tyto primární řasy jsou alespoň na chvíli zachovány během tvorby sekundárních řas. Primární řasinky mají vždy na své základně odlišné náhrdelníky. Jinak, zejména s ohledem na jejich tipy, se jejich morfologie může lišit. Původně rozšířili tipy (až na E14); později se s takovými širokými tipy již nesetkávají (E16 a E17). Primární řasinky receptorových buněk nikdy nemají široké špičky. Značný počet zakončení se zužujícími se čichovými řasinkami je rozeznán kolem E18 a zejména E19. V průběhu pre-a postnatálního vývoje posterior/superior části septa čichového epitelu jsou více vyzrálé, než přední/nižší části, zejména v oblasti přechodu s respirační epitel. Tento pokrok ve vývoji zahrnuje celkovou hustotu dendritických zakončení čichových receptorových buněk, hustotu samotných vícečetných zakončení a délky podpůrných buněčných mikrovilů. Tento rozdíl je diskutován s ohledem na topografii čichového epiteliálního povrchu u dospělých zvířat. Kromě systematické topografické variace, je popsána řada lokálnějších, zjevně ne systematicky distribuovaných, topografické variace přítomné během vývoje. Většina z nich se vyskytují také u dospělých zvířat a zahrnují různorodost v délce podpůrné buňky pohárkové a přítomnost skvrny podpůrné buňky se zaoblenými apikální protuberance, skvrny zobrazení dendrity s polyaxonemes spíše než na jednotlivé řasy a rozptýlené atypických buněk (ani typické čichový receptor, ani čichové podpůrné buňky). Na jejich povrchu se takové atypické buňky mohou podobat vlasovým buňkám vnitřního ucha. Vzhledem k čichovým receptorům a podpůrným buňkám existuje jen velmi málo atypických buněk.(ABSTRAKT ZKRÁCEN NA 400 SLOV)