je operace Endolymfatického vaku prospěšná pro Menierovu chorobu?

přehled literatury

bylo provedeno několik randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) k posouzení účinnosti ESS. Pullens et al. našel dva RCT zahrnující celkem 59 pacientů a publikoval zjištění v Cochrane Review v roce 2013. V jednom pokusu Bretlau et al. v porovnání endolymphatic vak bočníky na jednoduchou mastoidektomii ve dvojitě zaslepená studie, která měla následovat‐up období 9 let. Nebyl zjištěn žádný významný rozdíl ve zlepšení symptomů mezi skupinou ESS a skupinou s placebem, ani nebyly hlášeny žádné komplikace nebo nežádoucí účinky u žádné ze skupin. Skupina s aktivní chirurgií měla lepší sluch ve srovnání s předoperačně, zatímco skupina s placebem ne. Soud Thomsen et al. v porovnání endolymphatic vak bočníky na myringotomy a průchodky, a tato studie byla dvojitě slepá až těsně před zásahem. Období sledování bylo 1 rok a také nezjistili významný rozdíl ve zlepšení symptomů mezi ESS a placebovou skupinou. Obě skupiny neměly rozdíl ve sluchu před nebo po operaci, ale jeden pacient měl anacusis a další těžkou senzorineurální ztrátu sluchu po ESS. Tam byla značná kritika těchto studií, statistické metody, a zjištění, ale Pullens et al. dospěl k závěru, že došlo k 70% celkové zlepšení pacienta příznaky pro obě studie bez ohledu na zásah proveden, což je v souladu s silný placebo efekt charakteristikou této poruchy. Závěry autorů přezkumu zahrnovaly možnost, že jakýkoli zásah, chirurgický nebo nechirurgický, by mohl mít příznivý účinek na onemocnění. Důkazy v těchto studiích zůstal nedostatečná podpora příznivý vliv ESS v menierovy choroby, a další RCT by být užitečné při vyhodnocení chirurgické intervence u menierovy.2

2015 systematický přehled podle Lim et al. zahrnutá analýza 11 studie; tyto zahrnovaly jednu RCT, dvě kontrolované studie, a osm jednoramenných kohortových studií. Tyto studie zahrnovaly různé typy ESS: jednoduchá dekomprese s balonem nebo bez něj, vložení zkratu a ablace vaku. Sledování se pohybovalo od 12 měsíců do 13, 5 let a dvě studie uváděly výsledky s méně než 2letým sledováním. Celkově u 68% až 90% pacientů, kteří podstoupili ESS, došlo k podstatnému zlepšení k úplnému vymizení příznaků. U 2 287 pacientů byly hlášeny čtyři případy anacusis. Slyšení bylo hlášeno stabilní nebo zlepšené u 35% až 83% po ESS. Jedna studie prokázala významné zlepšení vertiga a sluchu pro ESS (62%) ve srovnání s intratympanickou injekcí gentamicinu (56%). Závěrem byly důkazy nízké úrovně III na podporu použití ESS při léčbě Meniereovy choroby. Existovaly obavy z matení v důsledku placebového účinku a přirozené progrese onemocnění. Doporučení bylo pro větší, dvojitě zaslepené RCT.3

Sood et al. provedli systematický přehled a meta-analýza pro sac dekomprese a mastoid zkrat umístění s nebo bez silastic. Analyzovali 36 článků a použili kontrolu vertiga a uchování sluchu jako koncové body pro krátkodobé (<12 měsíců) a dlouhodobé (>24 měsíců) sledování. Zjistili, že nejméně 75% pacientů, kteří selhali v lékařské terapii, dosáhlo krátkodobé a dlouhodobé kontroly vertiga s ESS, která zahrnovala dekompresi samotnou nebo s umístěním zkratu. Dlouhodobá analýza 22 článků s 1 419 pacienty měla 64% až 80% stabilní ke zlepšení výsledků sluchu. Oba postupy poskytovaly podobnou míru úspěchu vertigo, ale použití silastic mělo výrazně horší sluch.1

Chung et al. studoval histologii z 15 temporálních kostí od pacientů s ESS. Ve všech případech byly nalezeny endolymfatické hydropy. Osm z 15 pacientů hlásilo úlevu od závratě po operaci. Bylo zjištěno, že pět nemá vak exponovaný a čtyři z nich měly úlevu od příznaků. Čtyři z osmi pacientů měli úlevu od závratě, když byl vak vystaven, ale zkrat nedosáhl lumen. Bylo zjištěno, že dva případy mají zkrat v lumenu, ale žádný pacient nehlásil kontrolu vertigo. Ačkoli více než polovina pacientů hlásila kontrolu symptomů, neexistovaly žádné histopatologické důkazy, kterými by byl mechanismus vysvětlen.4

Kato et al. vyvinul dotazník o výsledcích Menierovy choroby. Tato pilotní studie hodnotila změny kvality života u pacientů, kteří podstoupili ESS pro Menierovu chorobu. Bylo zaznamenáno 159 odpovědí a u 87% pacientů došlo k významnému zlepšení kvality života. Dospěli k závěru, že tento dotazník by mohl být použit k posouzení změn kvality života pro jakýkoli zásah do Menierovy choroby.5