Kersti Kaljulaid
Obchodní careerEdit
Od roku 1996 do roku 1997 Kaljulaid byl obchodní manažer ve státní telecom Eesti Telefon a od roku 1997 do 1998 vedoucí projektu v Hoiupanga Investeeringute JAKO. V letech 1998 až 1999 byla zaměstnána v divizi investičního bankovnictví Hansabank Markets. V letech 1999 až 2002 pracoval Kaljulaid jako ekonomický poradce estonského premiéra Marta Laara. V letech 2002 až 2004 byla ředitelkou elektrárny Iru, dceřiné společnosti Státní energetické společnosti Eesti Energia. Byla první ženou, která vedla elektrárnu v Estonsku.
v roce 2004, kdy Estonsko vstoupilo do Evropské unie, byl Kaljulaid jmenován zástupcem země u Evropského účetního dvora. Od roku 2011 je Kaljulaid předsedou správní rady Univerzity v Tartu.
Politické careerEdit
Kaljulaid definovala sama sebe jako liberálně-konzervativní. Hovořila na podporu silné občanské společnosti s menším zásahem státu, přičemž kladla velký důraz na pomoc potřebným. Zastává liberální názory na sociální otázky, jako jsou práva LGBT a imigrace. Často publikovala názory v estonských médiích s ohledem na postavení Estonska v Evropské unii a na sociální a ekonomické záležitosti. Dále se pravidelně účastnila politických analýz Radio Kuku, např. „Keskpäevatund“.
v letech 2001 až 2004 byl Kaljulaid členem politické strany Pro Patria Union, předchůdce současné Unie Pro Patria a Res Publica, přesto ve volbách nekandidoval.
Jako Kaljulaid období jako člen Evropského účetního Dvora měla skončit na 7. Května 2016, byla potvrzena jako příští hlavu z PRAXE Centra pro Politická Studia v listopadu 2015. Ačkoli estonská vláda měla navrhnout její nahrazení u soudu do 7. února 2016, do konce svého funkčního období se jí to ještě nepodařilo, takže ve funkci zůstala.
Dne 19. září 2016, čerstvě založena Sledování Rozvoje Poradní výbor v kancléřství estonský Parlament hlasoval Kaljulaid být jejím předsedou.
Po několika neúspěšných kolech v estonském prezidentských volbách v srpnu až září 2016, tzv. „rada starších“ Riigikogu, který zahrnoval zástupci všech parlamentních stran, mluvčí a viceprezident-reproduktory, požádal o Kaljulaid souhlas a pak navrhla ji jako jedinou potenciální prezidentskou kandidátku, která bude předložena členům Riigikogu dne 3. října 2016. Její kandidatura byla oficiálně zaregistrována 30 Září. Mluvčí Riigikogu Eiki Nestor řekl, že Kaljulaid nepochybně měl požadovaných 68 hlasů od 101členného Riigikogu, ale přesný počet se teprve uvidí. Nakonec její kandidaturu podpořilo 90 poslanců Riigikogu. Vyhrála volby o 81 hlasů s 17 abstinenti a hlasy proti ní, zatímco jediná parlamentní strana, která veřejně deklaroval, že nebude podporovat ji bylo EKRE, která měla jen 7 hlasů.
hlavní námitka vznesená opakovaně během její kandidatury médii, politiky a pouličními průzkumy veřejného mínění byla její relativně neznámá ve srovnání s kandidáty, kteří se účastnili kampaně. Konfrontovala námitky v její veřejný dopis a během několika rozhovorech slibuje, aby se stal viditelný v celé zemi, návštěvy různých oblastech a mluví přímo k lidem. V polovině října 2016 první provedený průzkum ukázal Kaljulaidovo hodnocení schválení na 73%.
V roce 2020, estonské vlády nominován Kaljulaid jako jeho kandidát uspět Angel Gurría v pozici Generálního Tajemníka Organizace pro Hospodářskou Spolupráci a Rozvoj (OECD) na pětileté funkční období. V lednu roku 2021, Kaljulaid oznámila, že stáhla svou kandidaturu, s odkazem na konzultace, které ji vedly k přesvědčení, že přijetí pozice na konci svého prvního funkčního období jako prezident uprostřed COVID-19 pandemie v Estonsku by „není nejlepší řešení.“Právě postoupila do druhého kola pohovoru.
Dne 21. ledna 2021, opoziční Sociálně Demokratická Strana oznámila, že by podpora Kaljulaid by měla kandidovat na druhé funkční období v roce 2021 estonské prezidentské volby. Pokud je navrhl úřadující vlády jako svého prezidentského kandidáta ve volbách, to by jí dát dostatek hlasů, aby byl zvolen do Parlamentu. Vláda zatím neuvedla, zda Kaljulaida podpoří i na druhé funkční období.