Přehled Kjeldahlovy Metody Stanovení Dusíku. Část II. Příprava vzorků, Pracovní Rozsah, Instrumentální Dokončit, a Řízení Kvality

Kjeldahlova metoda byla zavedena v roce 1883 a skládá se ze tří hlavních kroků: vzorek mineralizace, destilace, a amoniaku stanovení (titrace je primární metodou). Kjeldahlova metoda používá kyselinu sírovou, různé katalyzátory a soli k přeměně organicky vázaného dusíku ve vzorcích na amonium s následným měřením (Sáez-Plaza et al., 2013). Dnes je tato metoda je všeobecně uznávané a používané v desítkách tisíce laboratoří po celém světě pro dusík analýzy na širokou škálu materiálů, jako jsou potraviny, nápoje, zemědělské produkty, environmentální vzorky, chemikálie, biochemické látky a léčiva. Úspěšná analýza však vyžaduje řádný odběr vzorků a manipulaci se vzorky, které závisí na typu materiálu. Kjeldahlova metoda byla ověřena a standardizována pro celkové (hrubé) protein odhad pro širokou škálu potravinářských matric, nepřímo určuje jejich obsah dusíku, a je referenční metoda přijato mnoho mezinárodních organizací. Kjeldahlův postup má několik variant, založených hlavně na požadované velikosti vzorku a zařízení. Postupně byla zavedena řada rychlých a přesných instrumentálních metod, které mají ve srovnání se staršími technikami určité výhody, pokud má být spuštěn velký počet vzorků. Tak, extrahované dusíku z Kjeldahlovy může být určena pomocí několika dalších metod, např. spektrofotometrické, potenciometrická s iontově selektivní elektrodou, FIA, iontové chromatografie, a chemiluminiscenční metody. Kontrola kvality je nezbytná pro přesné a přesné měření dusíku metodou Kjeldahl. V tomto přehledu je zdůrazněn význam kontroly kvality v kjeldahlově analýze. Navzdory některým negativním faktorům (tj. je to nebezpečné, zdlouhavé a náročné na práci) zůstává Kjeldahlova metoda a její varianty s instrumentální úpravou jako přesné a spolehlivé metody.