zůstat v kontaktu

Polární stratosférické mraky (Jkm) hrají ústřední roli při tvorbě ozonové díry v Antarktidě a Arktidě. PSC poskytují povrchy, na kterých dochází k heterogenním chemickým reakcím. Tyto reakce vedou k produkci volných radikálů chloru ve stratosféře, které přímo ničí molekuly ozonu.

PSC tvoří pól asi 60°S zeměpisné šířky v nadmořské výšce 10 km až 25 km během zimy a brzy na jaře. Mraky jsou rozděleny do typů I a II podle velikosti částic a teploty tvorby.

mraky typu II, také známé jako perleťové nebo perleťové mraky, se skládají z ledových krystalů a tvoří se, když jsou teploty pod bodem mrazu (obvykle pod -83°C).

PSC typu I jsou opticky mnohem tenčí než mraky typu II a mají prahovou teplotu tvorby 5 až 8°C nad bodem mrazu. Tyto mraky se skládají hlavně z hydratovaných kapiček kyseliny dusičné a kyseliny sírové.

Přes dvě desetiletí výzkumu, klimatologie z Místa není dobře popsán, a to má dopad na přesnost ozonu modely. Načasování a trvání událostí PSC, jejich geografický rozsah a vertikální rozdělení, a jejich roční variabilita nejsou dobře pochopeny. Davis LIDAR se používá ke studiu stratosférických mraků od roku 2001. Pozorování se skládají z profilů zpětného rozptylu Rayleighova laseru při vlnové délce 532 nm v závislosti na nadmořské výšce. Měření se používají ke zkoumání klimatologie mraků a jejich vztahu k teplotní struktuře stratosféry a vlivu atmosférických gravitačních vln a planetárních vln na modulaci jejich struktury a vyčerpání ozonu.

australská antarktická divize vybízí lidi, kteří cestují do Antarktidy, aby pozorovali tyto mraky a hlásili jakékoli pozorování. Tyto informace jsou potenciálně užitečné ve srovnání s pozorováním Davisova LIDARU, satelitními měřeními a předpověďmi atmosférických modelů.